Moderní otrokářský systém pro ženy

Chci být optimistou, ale realita dnešního moderního světa zahání ženu a její podstatu fyzického bytí do kouta. Jediné východisko je postavit SEBE SAMA na 1. místo ;-).

Pokud tuhle pravdu řeknu ženě, většinou mi dá za pravdu. U mužů, ale často nenachází pochopení. „Vždyť toho zase tolik neděláš,“ zní odpověď, kterou často slýchám. Stejnou větu jsem ale tento týden slyšela v jiné (pracovní) souvislosti od ženy.

Vedlo mě to k zamyšlení. Nechci se na tomhle místě nikoho urážet, chci nás směrovat k rovnováze, rovnováze ženského a mužského principu.

TAKOVÝ NORMÁLNÍ DENNÍ ŽENSKÝ MARATON

• 6 h budík
• 6 – 6.30 obléci sebe, vyvenčit psa, dát mu vodu a žrádlo, připravit snídani dětem, vyndat a začít připravovat svačiny dětem
• 6,30 vzbudit děti, popohnat je, aby rychle vstali, dokončit vše, co jsem do té doby nestihla
• 7h odvézt děti do školy, vyrazit za prací
• Celý pracovní den v kanceláři v jednom kole, ráda, když stihnu oběd
• 17 h kvapem z práce, nákup, děti, doprovodit a rozvézt na kroužky, už od odpoledne jejich činnosti koordinujíce mezi pracovními povinnostmi. Pak úkoly, navařit, co je potřeba v domácnosti, vymyslet, co se bude vařit zbytek týdne a aby bylo, co k svačině, obědu.
• 19 hodin se zřítit do sedačky a odpadnout, pokud ale nezbylo spousta povinností, které dodělat z práce doma na počítači.
• Víkend? Další maraton – nákupy, vaření, hory prádla, program pro děti a hlavně navíc, abych nezapomněla být dostatečně okouzlující na partnera.

Přijde Vám to žitelné? Mně ne. Je to odpověď, proč je dnes „normální“ mít velké zdravotní obtíže…. Tohle už prostě křehká, ale ani silnější žena nedává. I když to někomu může připadat, že nic moc nedělá. Zkuste to nic moc na vlastní kůži.

Přemýšlím, jak z toho ven? Jak nastavit mantinely, ať už v práci, kde slyšíte argument:  „Vždyť toho zase tolik neděláš,“. Nebo v jakékoli jiné činnosti, kde cítíte, že jste přetíženi - „zneužíváni“ a prostě toho už máte dost.

Položila jsem si jednoduché otázky. Co můžu udělat pro to, aby mi bylo lépe, abych věci, které chci, dokázala zvládnout? Kde si mohu ulevit, abych měla čas na sebe? Vylučovací metodou jsem vyřadila, co dělat chci a co ne.

Pro každou/každého z nás je odpověď jiná. Já nemohu odpovídat za Vás, jen za sebe. Za sebe, díky těmto otázkám a jejich odpovědím už vím, co skutečně dělat chci, protože to dělám nejen pro druhé, ale i pro svůj dobrý pocit. Vím, které věci dělám jen pro dobrý pocit druhých, ten ale kupodivu nepřichází. Toho, co pro ně dělám, si nějak v průběhu času přestali vážit. Aby se z nich znovu stali „gentlemani / gentlemanky“ musí si sami uvědomit, že to, co berou za samozřejmost, samozřejmé není. Jedině tak se vrátí naše životy do rovnováhy a harmonie.

Vysvětlování a hádky nic nezmohou, chce to to zapojit intuici, vymyslet strategii a uvést myšlenku do reality.  Jak jinak, než postavit znovu SEBE SAMA na první místo svého života.